Poslední podzimní zápas venku nás čekal venku, a to s Albrechticemi Jejich 7. místo v tabulce napovídalo, že chceme-li podzim důstojně ukončit, je na to vhodná příležitost. Jenže: V pátek na treninku se sešlo 11 lidí a k zápasu odjížděl každý, kdo měl zdravé nohy. K marodům Hůlkovi, Janečkovi a Nekorancovi přibyl ještě Mitvalský, v pořádku není ani Rous, a kromě nich chyběl díky pracovním povinnostem Křen, z rodinných důvodů opět Roman Kalous a ještě Bříza. Když připočtu dlouhodobě chybějícího Šrolera a Tomáše Bartoše, chybí nám půlka mančaftu. Trenér by měl asi vyhlásit konkurs na léčitele kolen a vůbec celých noh.

Od začátku tedy nastoupili mladíci Bílek a Šimek. Nutno říci, že tihle kluci a s nimi i Bříza se během podzimu docela osvědčili a tento zápas dokázal, že se s nimi dá do budoucna počítat. První poločas se nám ovšem moc nepodařil. Sice jsme si vytvořili v první čtvrthodině pár šancí, ale soupeř byl lepší a šancí měl mnohem více, zle nám zatápěl zejména v poslední čtvrthodině. Jenže ani on nebyl příliš úspěšní, ujala se jen jedna šance, když v 33. minutě zaváhala naše obrana a po nedůrazném odkopu neměl soupeř mnoho potíží otevřít skóre.

Na počátku druhé půle jsme díky Kučírkovi s Honzákem vyrovnali, což nás nakoplo, spadla z nás nervozita a odpovědnost, a druhý poločas patřil nám. Jenže jako již mnohokrát na podzim, ani nejvyloženější šance Honzák, Fišer a další nedali. A tato střelecká impotence nezůstala nakonec nepotrestána. Remízový zápas jsme zkazili v samém závěru. Nejdříve se výjimečně „podařila“ chyba našemu brankáři v 90. minutě, která skončila gólem a v 93. minutě skleslé mužstvo nezvládlo malou domů.

Velká marodka, nohy svázané snahou o dobrý výsledek a nepovedený závěr nás opět připravili o body a poslali na poslední místo tabulky. Zbývá poslední zápas doma s Rudolticemi. Snad se v domácím prostředí podaří zastavit černou sérií a skončit po podzimu aspoň podobně jako loni. A možná bychom se měli modlit, aby okres nenařídil předehrávku prvního jarního zápasu ještě letos.