V krásné podzimní neděli nás čekal poslední zápas letošního kalendářního roku. Šlo o to, zda se nám podaří po 6 porážkách konečně získat plný počet bodů a přezimovat na lepším než posledním místě tabulky. A hned zkraje můžeme konstatovat, že se to povedlo.

Oproti minulému kolu byl k dispozici Mitvalský, R. Kalous a Hůlka, takže se konečně trochu vyprázdnila marodka. Škoda, že až teď.

První poločas přinesl vcelku dobrý fotbal a nutno říci, že i přes poločasový výsledek 4:1 byl průběh zápasu vcelku vyrovnaný, se šancemi na obou stranách. Hned v 6. minutě nastřelili hosté tyč, my se dostali k šanci až v 10. minutě. Ovšem k nám se po dlouhé době vrátilo střelecké štěstí – zatímco hosté šance neproměňovali, nám i odražené nebo šouravé míče skončili v brance. Nejdříve v 17. minutě po penaltě, kdy míč trefil brankáře a od něj šel do brány, o druhém gólu se dá říct, že se míč odrazil od Honzáka, třetí gól po chybě hostujícího brankáře (stejně jako ten, který jsme obdrželi), čtvrtý gól s tečí. Naopak pěkné vypracované příležitosti jsme opět netrefovali.

Po 31. minutách jsme vedli 4:1, což Rudoltice při vyrovnané hře psychicky položilo a v druhé půli už nebyl velký problém výsledek udržet. Nakonec jsme v 85. min. trefili bránu popáté a diváci mohli odcházet domů s vírou, že na jaře bude líp než na podzim. Zajímavé je, že 4 ze 6 zápasů v tomto kole skončili s 5 góly vítěze.

Po pěkně rozehraném úvodu jsme nakonec skončili na 9. místě s 11 body, tedy o 1 bod méně než po loňském podzimu. V minulých letech se nám na jaře zpravidla dařilo lépe, doma budeme hrát o jeden zápas víc, a to by nás mohlo naplňovat optimismem. Na druhé straně je škoda, že podzimní části moc nezvládáme. Letos k tomu velkou měrou přispěla rozsáhlá marodka a absence hráčů z dalších důvodů (rodinné, pracovní). Ale problém nikdy není jen jeden. Přejme si, aby na jaře jich bylo co nejméně.