Úvod zápasu začal opět velmi dobře, jak je  v poslední době zvykem. Míša Fišer byl hned na začátku v několika šancích, už ve 3. minutě orazítkoval břevno, ke střelám ve vápně se dostali i další hráči, ale buď byl na místě albrechtický brankář nebo naši nebyli dost důrazní a přesní. Hosté naopak jen bránili a sporadicky se pokoušeli i protiútoky. Jenže při nich to v naší obraně hořelo, buď byl náš obránce pomalejší v běhu nebo jsme nepřečetli hru. A tak hned při druhém protiútoku v poločase, ve 22. minutě, utekli dva albrechtičtí a sami si s našim brankářem Jirešem poradili. Naši naštěstí za pár minut pěknou přihrávkou M. Fišera Sabotovi na hlavu srovnali. O 10 minut později si oba útočníci role vyměnili a ujali jsme se vedení, jenže za chvilku opět utekl útočník našemu obránci a bylo srovnáno. Poločas skončil na jasné šance asi 10:3, na góly ale 2:2.

V druhém poločase se dalo očekávat, že vystřídáme a soupeře bez náhradníků uběháme a porazíme rozdílem třídy. Jenže zůstalo jen u vystřídání. Hosté také v úvodu poločasu napálili břevno, pak jsme 2x střídali a nový muž na hřišti se trefil – J. Franěk nás poslal do vedení. Jenže místo dalších branek jsme už trefili opět jen břevno a poté už se jen bojovalo o míč a šancí ubývalo. Posledních 5 minut lze označit jako vyrovnaný souboj, kdy jsme se obávali scénáře ze zápasu s Dlouhoňovicemi před 3 týdny, kdy hosté v 93. minutě vyrovnali. Naštěstí vcelku pozorný rozhodčí Krejčí nastavil jen 1 minutu a další nervy nám ušetřil. Letos poprvé jsme se mohli radovat z 3bodové výhry dosažené na hřišti.

Hned za 4 dny, v neděli 4.5., si souboj s béčkem Albrechtic zopakujeme. Pokud chceme vyhrát a odpoutat se od nepěkného konce tabulky, musí naši útočníci být aspoň trochu úspěšnější a obránci rychlejší nebo pozornější.