Ochotníci z divadelního souboru Ledříček si dovolují pozvat všechny své příznivce na derniéru hry „Mátový nebo s citronem?“. Jedna z nejúspěšnějších inscenací v novodobé historii souboru se po 16 odehraných reprízách během bezmála tří let (premiéru měla v únoru 2016) chystá na zasloužený odpočinek, aby naši divadelníci mohli věnovat své síly a čas dalším dramatickým počinům.

       Po debaklu v předchozím kole, kdy jsme od 65. minuty hráli bez jediného náhradníka, přestože hrál i trenér, nás na domácím hřišti čekal poslední zápas roku. Vzhledem ke kolizi s nedělní hudební dušičkovou vzpomínkou u kostela byl zápas přeložen už na sobotu. A snad sobotní termín, snad špatné výsledky v minulých kolech, snad nic moc počasí, snad několik dalších akcí v obci byly příčinou, že přišla nejmenší divácká návštěva za mnoho posledních let.

        Na zápas přijel Ondra Kučírek, k fotbalu se vrátil Tomáš Honzák, své zdraví zkusil otestovat Pavel Sabota, a tak jsme mohli nastoupit i s několika náhradníky. Soupeř ovšem dorazil v 18 hráčích a při jeho postavení v tabulce byl favorit utkání jasný.

      Průběh prvního poločasu však papírovým předpokladům neodpovídal. Hráli jsme totiž vcelku vyrovnanou partií. Slušně jsme kombinovali, Filip Brůna předváděl.....

      K poslednímu venkovnímu utkání v tomto roce vyjel náš tým do Albrechtic. No, tým…. Spíš jeho torzo. Stačí se podívat na zápis z utkání – po přestávce nastoupili na hřiště Zdeněk Rous a trenér Černoch, v 65. minutě Faltus a na lavičce nezbyl nikdo!!! Počasí nestálo za nic, zima a déšť, cesta do Albrechtic daleká, ale toho se snad hráči nelekají! Je pravda, že zranění, nemocí anebo pracovních povinností i v sobotu máme v týmu víc než dost, ale takhle oslabené mužstvo jako v posledních třech zápasech venku jsme snad ještě neměli.

        Úvodní nálada tedy nic moc, a když jsme si už ve 3. minutě dali vlastní gól – 1 : 0, byla bojová morálka v tahu. Přesto jsme tlaku domácích odolávali,

       Po třech týdnech se na naše hřiště vrátil okresní přebor. A také část našich zraněných borců, takže lavička náhradníků nezela prázdnotou. Jenže finále návratu nebylo veselé.

      Nezačali jsme špatně. Hned v 1. minutě přihrává jeden z navrátilců Sabota zprava před bránu, Míša Fišer zblízka ovšem přestřeluje. Na druhé straně vyrazil Dostál střelu k tyči a v 10. minutě už vedeme, když Míša to úspěšně zkusil z dálky – 1 : 0! Jenže už ve 14. minutě je vy-rovnáno, když Kareš hlavičkoval po dlouhém autu – 1 : 1. Pak se do své první velké šance dostal Petr Rous, ale jeho hlavičku mu chytil brankář.

Po pátečních „křtinách“ potomka dalšího fotbalisty jsme v neděli vyrazili do Dolní Dobrouče. Už podruhé jsme k utkání vyrazili s torzem sestavy. Jen s dvěma náhradníky, z toho jedním ne úplně doléčeným, s už jen sporadicky nastupujícím srdcařem Michalem Rousem a dvěma osmnáctiletými hráči v základu jsme nastoupili proti favoritovi utkání, na jehož straně stálo také domácí hřiště a hráčská kvalita prezentující se druhým místem v tabulce. Personální nouze donutila trenéry k výrazným změnám v sestavení jednotlivých řad, hlavně Machy Rous a (po dlouhé době se navrátivši) Kučírek v útoku toho nikdy moc nenahráli. Nezvyklé bylo také obsazení rozhodčích, kdy jako hlavní nastoupila sličná Bára Jílková.

Lépe začali domácí. Už v 1. minutě vyzkoušeli gólmana Jindru Dostála přímým ......

           Po roční přestávce zaviněné špatným počasím a nedostatkem volných termínů vyběhli na hřiště hned po dekorování vítězů Běhu údolím Orlice borci, kteří si rádi zkusí fotbal, ale nehrají v žádné registrované soutěži. Oproti minulým zápasům měl víc starostí s naplněním soupisky překvapivě manažér svobodných Martin Lux, kterému se postupně sešlo jen 14 hráčů. To stavitel mužstva ženatých Martin Sabota měl větší výběr.    

            Charakter zápasu svobodní – ženatí se postupem doby změnil. Už to není .....

Tradičně první říjnovou neděli pořádal Sokol Klášterec již 30. ročník Běhu údolím Orlice. Ke skromným začátkům na Horním konci za pilou, kde byly hezké tratě, ale takřka žádné zázemí, postupně přibývaly kategorie, vložené závody i počty závodníků, závod se stal součástí Iscarex poháru, změnil místo konání, a tak je Běh údolím Orlice v posledních letech závod se 200 - 300 závodníků všech věkových kategorií od 2letých dětí až po více než 70leté veterány. Původní závod pro lyžaře – běžce v rámci jejich přípravného období se postupně změnil v dostaveníčko klasických přespolních běžců, často i se známými jmény z této disciplíny v rámci ČR.

Ale dost již historie. Pro jubilejní ročník připravili pořadatelé jedinečné medaile pro všechny kategorie z keramické dílny Janči Štefkové. Kdo si pro ně doběhl? ......

Loni chladno, vlhko, místy mlha jak v pytli, letos krásně, sucho, skvělá viditelnost, to byl první velký rozdíl. Druhý: letos opravený úsek silnice na prvých třech kilometrech, a to tak, že z hladké vozovky je struhadlo. Sice bezpečnější na zimní provoz, ale ne pro cyklistiku. Co se naopak bohužel nezměnilo: malá účast. Jen něco málo přes 30 závodníků našlo cestu na start u klášterecké sokolovny a chuť zajet si na koblihu na Kašparovu chatu. Zřejmě bude třeba závod nějak změnit.

K výsledkům: Rozedřít podrážky na botech se vydali 4 koloběžkáři. Loňské vítězství obhájil Aleš Dytrt, který ovšem přestoupil z Biatlonu Letohrad do Sokola Kunvald a zlepšil čas skoro o 3 minuty. Na startu stály také 4 historická kola + Kuba Kalous s potomkem na jednom kole, vyhrál opět Jirka Matyáš s náskokem 8 minut před dalšími tradičními účastníky této kategorie. V cíli se pak diskutovalo, jaký by Jirka udělal čas na kole závodním. Kategorií trekingových kol obeslali borci z nového oddílu BikeCykling Sokol Klášterec, kteří se nej-dříve ujali role pořadatelů a pak si i zazávodili. Na silničních kolech jel jako jediný pod 17 minut Dan Petr z Poličky, což na drsném povrchu a čerstvém větru je úctyhodný výkon. Časy dalších borců byly zpravidla o víc jak půl minuty horší než loni. Pozoruhodný a příkladný je výkon K. Klíchy z Dobrušky, který na zvládnutí trati potřeboval ve věku 72 let pouhou půl-hodinku.

Díky všem závodníkům i pořadatelům za hezký závod a Kašparově chatě na Adamu za podporu.

       Prodloužený víkend byl v Klášterci nabitý akcemi všeho druhu. Horní konec se proslavil svou páteční Horňáckou slavností, ke které Sokol také trošku organizačně přispěl, předseda kontrolní komise Sokola oslavil v sobotu padesátiny (gratulujeme Tomáši Vlkovi), v neděli ráno nastoupili ke svému již druhému utkání nové sezony hokejisté, další členové uspořádali cyklistickou časovku a víkend zakončili sokolští fotbalisté. Parádně!   

       Utkání se Žamberkem přináší zpravidla výjimečnou atmosféru. Nejvíc diváků, hráči se často navzájem znají, hřiště 8 km od sebe, zkrátka něco, čemu se zpravidla říká derby. V tomto případě bych to tak úplně necítil, přeci jen zázemí, zkušenosti, fotbalové umění hráčů Žamberka je někde jinde, i když se jedná „jen“ o béčko. Proto jsme také se Žamberkem zatím nikdy, nepleteme-li se, nevyhráli, a podle toho se k zápasu připravovali, bez ohledu na současné postavení 1. FC Žbk B v tabulce.

       Hráči se k utkání trousili jako by začátek nebyl o půl hodiny dříve. Přesněji:

 Milé překvapení čekalo diváky, kteří přišli na utkání už 6. kola okresního přeboru. Zdálky na ně svítila zbrusu nová časomíra a ukazatel skóre! Po 13 letech od prvního soutěžního utkání se klášterecké hřiště dočkalo pěkného moderního zařízení. Velké díky patří Jirkovi Matějkovi, fandovi, který na časomíru přispěl rozhodující částkou, zbytek pak uhradil oddíl z výtěžku Rock-sport party. Děkujeme i Honzovi Vavřínovi za zapůjčení zdroje elektřiny.     

Absencí bylo tentokrát minimum. Z hráčů chyběli snad jen Tomáš Honzák a Sodomka, kterého v obraně výborně zastoupil benjamínek Skalický. Na stopera se vrátil Š. Nekoranec a Bartoš se mohl vrátit do zálohy. Kompletní byla i delegace rozhodčích. Zápas neměl vyloženého favorita, v průběžné tabulce byli Verměřovice o 3 body lepší, ale my hráli doma.

První příležitost měli naši, ve 4. min. vyzkoušel gólmana „Turků“ M. Fišer. Ale ....