Ve středu 22.dubna jsme si zatrénovali v zápase proti našemu sousedovi z Kunvaldu. V značně kombinované sestavě, které se nedá ani říct Klášterecká, jsme opět utrpěli porážku. Porážku jsem očekával, ale co jsem nečekal, bylo to, že si někteří hráči prostě čas na tenhle trénink neudělali (třeba Romane ). Porážka mrzí, ale výkon některých jedinců byl pro mě překvapením a to v tom dobrém.

První poločas byl z naší strany většinou snad i fotbalovější (tedy místama), šance na vstřelení branky jsme si vypracovali a i vstřelili, kombinačně jsme se prosazovali díky nasazení útočníků, kteří svým napadáním dostávali soupeře pod tlak a ten často chyboval a hodně míčů nám věnoval.

Druhý poločas bohužel ukázal rozdíl. Soupeř získal územní převahu svojí kombinační hrou a dal vědět, že rychlost útočníků Kunvaldu je smrtící. Na naší obhajobu je třeba říct, že Kunvald přijel v plné síle a za nás třeba odehrál druhý poločas na postu stopéra hráč soupeře, který často soubojům spíše přihlížel, než aby se jich zúčastnil. Ovšem nelze házet vinu jen na něj. Někteří naši hráči v druhém poločase už cítili, že to nepůjde a spíše se snažili zápas nějak dohrát. Faktem je, že to nebyl žádný z hráčů, kteří by nastupovali pravidelně k mistrovským zápasům. O to bylo mé překvapení větší a zarmucující, že nemají snahu svým nasazením a bojovností probojovat se do "základu".

Opory dle mého očka - Michal Rous, Kadel, Baroš, Tomáš Janeček, Tomáš Honzák a Míra Křen

Zklamání - Lukáš Kalous, Martin Sabota

S pozdravem    Michal Stůj