K zápasu do Lukové jsme odjížděli s vidinou bodů. Mužstvo Lukové totiž doposud nebodovalo a v létě došlo k značnému oslabení jejich kádru. Jenže sport je sport, každý den je jiný a nic není jisté. Znovu jsme se o tom přesvědčili i my. Může nás těšit bod z venku, protože to u nás není často, ale musí nás mrzet, že jen jeden.

Náš výkon výrazně ovlivnil hned začátek zápasu, když nebyl odpískán faul na našeho hráče, ale naopak za řečnění brankáře (rozhodčí před ním mával červenou kartou, ale nedal ani žlutou) byl nařízen nepřímý kop v našem pokutovém území a domácí jásali nad 1. gólem. Následující hra byla spíše bojem o střed hřiště a šancí na obou stranách bylo pomálu. Naši byli o něco víc vepředu, ale domácí hráli vše dopředu na své dva vysunuté útočníky, takže obrana se do útočné fáze nemohla moc zapojovat a rozhodčí byli neustále zkoušeni z ofsajdové pozornosti. Soupeřem pro obě mužstva bylo také slunce klonící se k obzoru, kdy hráči často proti slunci neviděli. Našim se v 18. minutě díky Křenovi podařilo vyrovnat a druhé půli jsme se nakonec ujali vedení po pěkné akci a bombě Honzy Bartoše pod břevno. Jenže vedení jsme neudrželi, když 8 minut před koncem jsme neuhlídali rozehru od rohového praporku

Opět tedy přišly na řadu penalty. V našem případě letos již podruhé, celkem potřetí od zavedení pravidla penaltového rozstřelu. Sice se pokaždé lepšíme, ale bohužel opět jsme bod nevykopali, když jsme neproměnili v šesté sérií.

Teď nás čeká soupeř z nejtěžších, tým Spartaku Brandýs n. Orl. Hrajeme doma, přesto si troufám říci, že úspěchem by byla jakýkoliv výše bodů. Věřme, že i divácká podpora požené hráče k slušnému výsledku.