Tenhle zápas byl trochu zvláštní. Helvíkovicím, tedy spíše Staré gardě Žamberka, šlo o druhé místo zaručující přinejmenším baráž o postup, našim nešlo o nic. Usoudili, že je jedno jestli budeme v konečné tabulce 5. nebo 9. a v početném zastoupení vyrazili na Jamrock, trenér navíc už předem avizoval, že příležitost dostanou především hráči z lavičky. První část utkání však vypadala jako by situace byla obrácená.
Skoro po měsíci jsme mohli jít zase v Klášterci na fotbal. Jenže bohužel skoro přesně vyšla předpověď počasí a několikahodinový déšť, nejprudší mezi 15. a 16. hodinou, odradil většinu fanoušků. Zápasu předcházely po celý týden diskuse a úvahy, protože nám šlo o bod znamenající jistotu, že se vyhneme baráži bez ohledu na ostatní výsledky. Rudoltice jsou už delší dobu ohroženy sestupem ještě více a jejich výsledky v posledních utkáních, zejména výhra v Rybníku, vzbuzovali jisté pochybnosti.
Boříkovice jsou v laufu, na jaře se jim neobyčejně daří, nebodovali jen v jednom zápase. Naši v předchozích čtyřech zápasech získali plný počet bodů, ale bylo otázkou, zda nevypadnou z rytmu díky volnému víkendu.
Až po třech týdnech jsme zajížděli k zápasu ven. A to do Třešňovce, kde se nám snad nikdy nedařilo, dostávali jsme tam zpravidla 4 a více gólů. Přestože jsme je na podzim u nás porazili 4:0, nevěřil jsem, že bychom tam uspěli, jen jsem doufal aspoň v bodík. Skutečnost velmi příjemně překvapila.
K třetímu domácímu zápasu během 8 dnů nastoupili naši fotbalisté. Soupeřem bylo druhé mužstvo průběžné tabulky – FK Kerhartice – a bylo tedy otázkou, jak se bude dařit proti silnému soupeři v důležitém utkání. Čekají nás totiž už jen 4 zápasy, z toho 3 venku, a tak v případě prohry bychom nadále setrvávali v pásmu sestupového ohrožení.
K prvnímu zápasu z trojlístku domácích zápasů během 8 dnů jsme nastoupili proti druhé rezervě spojeného klubu Králík a Č. Vody. Soupeř stál v tabulce o tři místa výš a pokud chceme soutěž udržet, bylo nutné získat, stejně jako v dalších zápasech, body. Díky naší bojovnosti se to nakonec podařilo.
Do Rybníka jsme odjížděli s dvěma myšlenkami: 1) mužstvo domácích ztratilo z dosavadních 14 zápasů probíhajícího ročníku pouze 4 body, 2) kdo vlastně bude za nás hrát? Řady marodů rozšířil po minulém zápase Rous, Kučírek, Honzák, v pořádku nejsou ani Franěk, Sabota a Honza Bartoš. Bez tréninku tedy musel nastoupit Mitvalský. Při těchto starostech jsme zapomněli, že od jara je potřeba vozit si s sebou na hřiště soupeřů zase svého pomezního rozhodčího.
Hrálo se poslední podzimní kolo. Relativně pěkné počasí, dobrý trávník a zápas dvou blízkých vesnic přilákal vzhledem k ročnímu období nečekaně vysokou návštěvu. Zejména od Žamberka přijelo hodně aut. Jakoby věděli, proč k nám vážit cestu: viděli pěkný fotbal a odvezli si tři body.
K předposlednímu letošnímu zápasu jsme zajížděli do Rudoltic. Tady se nám tradičně nedaří, nepamatuji, že bychom tu někdy získali aspoň bod. Tentokrát jich máme celkově dost málo a postavení obou mužstev v tabulce bylo vyrovnané, proto jsme doufali, že se alespoň o bodík popereme. Jenže: hrálo se v sobotu, což vždy několik hráčů vede k omluvě z pracovních či jiných povinnosti (tentokrát Rous, Honzák), pořád máme hráče na marodce (oba Bartošové, Hůlka), někteří nastoupili po delší absenci (Kučírek). Navíc si několik mladších hráčů opět nedokázalo odříct před zápasem noční zábavu. Zřejmě se domnívají, že to je ten správný přístup k odpovědnosti vůči družstvu i k životosprávě. Tím víc je škoda pokračující absence Janečka.
Po prohře z posledního zápasu a problémech se sestavou nás čekal doma nesnadný soupeř. Boříkovice jsou sice aktuálně na posledním místě, ale vzájemná bilance vyznívá jednoznačně, ani jedna výhra proti tomuto soupeři. Tentokrát měl i přes velkou marodku (nově Honza Bartoš a Kučírek, nadále Hůlka) trenér Černoch z čeho vybírat (k dispozici již byl M. Rous a R. Kalous), a tak byl pohled na střídačku o něco veselejší. To vše slibovalo velmi zajímavou podívanou a vzhledem ke konkurenci televizní Velké parubické početní diváci se měli na co dívat.